Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi než je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.
Státní vlajku vyvěšují oprávněné osoby, tedy instituce a organizace s právem užívat státní znak, na budovách, v nichž sídlí, při příležitosti státních svátků a při příležitostech celostátního významu, zejména v den smutku nebo v den státního smutku, vyhlášených vládou. Na budovách, v nichž sídlí oprávněné osoby, může být státní vlajka vyvěšena trvale. Státní vlajku mohou vyvěšovat vedoucí diplomatických misí a konzulárních úřadů České republiky na služebních dopravních prostředcích, a to při slavnostních příležitostech a pokud je to v zemi jejich působení obvyklé.
Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv. Namísto státní vlajky lze použít také její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky.
Občané mohou státní vlajku použít vhodným a důstojným způsobem kdykoliv. Nic nebrání tomu, aby na soukromých domech českých vlastenců vlály státní vlajky, jako je to obvyklé jinde ve světě.
Užívání praporců jako symbolu panovnické moci je v Čechách doloženo již v 11. století. Červené prapory s bílým lvem, odvozené od královského znaku, se začaly objevovat od 15. století. V 19. století převládly bílo-červené prapory. Na takový prapor přísahali 24. září 1914 v Kyjevě i příslušníci České družiny, první jednotky vznikajících československých legií. Bílo-červeno-modrá československá a česká vlajka byla mnohokrát v historii fakticky i obrazně potřísněna krví. Symbolizuje lásku k vlasti, ke svobodě, k demokracii. Vizuálně je krásná a nezaměnitelná.
Během první poloviny 19. století se po Čechách všeobecně rozšířily zemské prapory a vlajky odvozené od znaku s dvouocasým lvem. Byly zhotoveny z horního bílého a dolního červeného pruhu, někdy se vyskytly i varianty s obráceným pořadím obou barev. Za revoluce roku 1848 označovaly v Praze barikády při bojích povstalců proti armádním jednotkám generála Windischgrätze. Od poloviny 19. století získaly bíločervené vlajky všeobecně akceptovaný význam českého národního symbolu.
V souvislosti s ustanovením exilové československé vlády vznikla v září roku 1918 ve Washingtonu publikace zakotvující oficiální symboliku budoucího samostatného státu. Obsahuje také vyobrazení československé vlajky, sestavené z horního bílého a spodního červeného pruhu. Ráno 18. října 1918, v den publikování Washingtonské deklarace, byla vlajka poprvé slavnostně vztyčena na domě obývaném předsedou prozatímní československé vlády T. G. Masarykem. Při spontánním vyhlašování samostatnosti 28. října 1918 použili lidé v českých zemích stejné bíločervené vlajky.
Po rozšíření počtu československých barev o modrou v únoru 1920 byla změna státní vlajky nezbytná, diskuse v parlamentu probíhala již od konce října předchozího roku. Především estetické důvody vedly k vytvoření návrhu modrého žerďového klínu, jenž měl původně sahat do třetiny délky dosavadní bíločervené vlajky. Na četné protesty veřejnosti reagoval nový návrh s klínem prodlouženým do její poloviny, schválený 30. března 1920. Rozměry stran nové vlajky zákonodárci stanovili závazně v poměru 3 : 2. Autorem přijatého návrhu byl Jaroslav Kursa.
Používání státní vlajky určovaly příslušné právní normy. Během první republiky zákon č. 252/1920 Sb. z. a n. např. zapovídal nepřiměřené užívání státní vlajky. Další zásady specifikovalo i nařízení č. 512/1920 Sb. z. a n., jímž se výše uvedený zákon prováděl. Stanovovalo se v něm, že státní vlajkou a podle ní utvořeným praporem se směly trvale zdobit jen státní úřady a soudy. Při slavnostních příležitostech měly povoleno přechodně vlajku používat soukromníci, nestátní korporace, ústavy a úřady, a to takovým způsobem, aby nemohlo vzniknout zdání, že se jedná o státní instituci či majetek.
V předválečném Československu odmítali státní vlajku s modrým klínem zejména čeští fašisté, kteří preferovali původní vlajku červenobílou. Ke změně vlajky nakonec nakrátko došlo během II. světové války v letech 1939-1945, kdy se okupační německá moc snažila potlačit symboly předválečného Československa, a v období protektorátu Čechy a Morava se z těchto důvodů používala vlajka složená pouze ze tří pruhů, horního bílého, prostředního červeného a dolního modrého. Ve stejné době si na bojištích druhé světové války původní československá vlajka s modrým žerďovým klínem jako hlavní symbol boje za obnovení republiky vydobyla všeobecné uznání a ani v následujících desetiletích se na rozdíl od jiných státních symbolů nezměnila.
Město Boskovice vyzdobené u příležitosti návštěvy TGM, červen 1929
V rámci československé federace příslušela České republice od 13. března 1990 do 31. prosince 1992 bíločervená vlajka se stanoveným poměrem délky k šířce 3 : 2, jejímž úkolem bylo plnit roli protějšku k vlajce Slovenska. Obnovení platnosti tohoto symbolu však lidé nepřijali s pochopením. V praxi ji navíc nešlo odlišit od všeobecně známé polské vlajky. Jako symbol samostatného státu proto po roce 1993 nepřipadala v úvahu. Koncem roku 1992 se významná část tehdejší slovenské politické reprezentace pokusila zabránit převzetí vlajky s modrým klínem svrchovanou Českou republikou od 1. ledna 1993, ale neúspěšně. Dnes je vlajka z roku 1920 jediným stále platným státním symbolem z doby vzniku republiky
Zásady pro užívání státní vlajky podrobně stanovuje zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky. Státní vlajce přísluší nejčestnější místo, což je z čelního pohledu na budovu vlevo při vyvěšení dvou vlajek, uprostřed při lichém počtu vlajek, v prostřední dvojici vlevo při sudém počtu. Pokud je vlajek více než pět, pak je státní vlajka umístěna první zleva, nebo se využijí exempláře dva, přičemž každý řadu vlajek uzavírá z jedné strany.
Státní vlajka se vyvěšuje vždy na čelní straně budovy. Umísťuje-li se vlajka vodorovně, směřuje při čelním pohledu na objekt modrý klín doprava a bílý pruh musí být vždy nahoře. Při svislém umístění, při čelním pohledu na objekt, se nachází bílý pruh vždy vlevo a klín směřuje dolů. Vlajka se umisťuje vždy v předsednictvu shromáždění, žerď vlevo od řečnického pultu při čelním pohledu na něj.
Státní vlajka se nesmí používat na zahalení pomníku či desky před jejich odhalením. Vlajková žerď nesmí být ozdobena a smí se na ni upevňovat pouze státní vlajka. Státní vlajka se vztyčuje bez přerušování a nesmí se dotýkat země ani při vyvěšování, ani při snímání. Na znamení smutku se státní vlajka spouští na půl žerdi, přičemž platí, že není-li v době vyhlášení státního smutku státní vlajka vyvěšena, postupuje se při jejím vyvěšení tak, že se nejprve vztyčí až na vrchol stožáru (nechá se cca 5 vteřin vlát) a následně se spustí; je-li již vyvěšena, spustí se na půl žerdi. Při smutečních obřadech nesmí být státní vlajka spuštěna s rakví do hrobu nebo žároviště; také na ní nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice. Zákon také zakazuje její používání v poškozeném nebo znečištěném stavu.
Rakev zahalená státní vlajkou při státním pohřbu posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla
Oficiální státní symboly České republiky jsou stanoveny zákonem s nejvyšší právní silou – Ústavou České republiky. Tvůrci naší ústavy ukotvili státní symboliku pevně v českém právním řádu, aby co nejlépe odolávala změnám. Právě kontinuita a stálost je významnou hodnotou v době překotných změn, politických kampaní a módních vln. Jde o stálé a nezaměnitelné atributy, jimiž Česká republika vyjadřuje vlastní svrchovanost. Prostřednictvím svých symbolů poskytuje záštitu a důstojnost každému jednotlivému občanovi. Státní symboly ukazují, že republika nepatří politikům nebo státním činitelům, ale všem českým občanům.
10. 5. 2018 – 31. 10. 2018
Kancelář prezidenta republiky, Správa Pražského hradu, Vojenský historický ústav Praha, Odbor archivní správy ministerstva vnitra a Poštovní muzeum připravili na rok 2018, kdy uplynulo 100 let od založení Československé republiky, výstavní projekt Založeno 1918. Projekt se skládal z pěti samostatných výstav, které se konaly v roce 2018 na Pražském hradě.
První z nich byla mimořádná expozice V základech státnosti přístupná v Císařské konírně ve dnech 10. až 15. ledna. Návštěvníci si mohli prohlédnout soubor vzácných originálů archiválií a dalších předmětů ležících v samotných základech české státnosti. Okruh rukopisných památek z fondu Metropolitní kapituly u sv. Víta, vztahující se ke korunovacím českých panovníků, byl zastoupen například korunovačním evangeliářem Karla IV., Dražickým kodexem nebo Svatovítským evangeliářem, který objednal a svatovítské katedrále daroval první český král Vratislav II. Dalším okruhem byl soubor listin z Národního archivu s potvrzením práv, svobod a privilegií českých králů. Mimo jiné byly vystaveny dvě listiny Zlaté buly sicilské, vydané Fridrichem II. Štaufským. Z archeologických památek pak byla zastoupena například slavná velkomoravská plaketa takzvaného Sokolníka z 9. století ze sbírek Moravského zemského muzea. Vystaven byl i poklad z Lumbeho zahrady na Pražském hradě.
Na tuto výjimečnou expozici navázala chronologicky i obsahově neméně důležitá výstava Symbolická moc českých korunovačních klenotů, pořádaná ve Vladislavském sále od 16. do 23. ledna. České korunovační klenoty zde byly poprvé vystaveny v nové vitríně umožňující návštěvníkům obdivovat zejména Svatováclavskou korunu ze všech stran. Dále byla důstojným způsobem připomenuta svatováclavská tradice, kdy do tradiční Gočárovy vitríny umístili autoři výstavy přilbu sv. Václava, jeho zbroj a meč užívaný při korunovačních ceremoniálech českých králů. Ve zvláštní části zabývající se osudem klenotů po roce 1918 mohli návštěvníci najít odpověď na otázku, proč i v době republikánské ctíme české korunovační klenoty jako jeden ze symbolů naší státnosti.
Výstava Labyrintem dějin českých zemí proběhla od 27. února do 1. července v Císařské konírně. Představila formou originálních archiválií a dalších unikátních předmětů zlomové okamžiky ve vývoji českého státu od 10. století do současnosti. Stěžejním exponátem a vrcholem výstavy bylo tzv. Vladislavovo privilegium z roku 1158, nejstarší dochovaná listina dokládající existenci českého státu.
Výstavní projekt Založeno 1918 pokračoval výstavou Doteky státnosti, kterou v Jízdárně Pražského hradu připravil Vojenský historický ústav Praha, Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu ve spolupráci s dalšími spolupořadateli. V kontextu dalších výstav připravovaných k výročí vzniku samostatného státu byla tato zcela výjimečná, a to nejen soustředěním tisícovky unikátních exponátů na jedno místo, ale i svým architektonickým pojetím. Příběhy vystavovaných předmětů tvořily osu celé výstavy, jejímž cílem bylo umožnit návštěvníkům lépe pochopit význam a obsah symbolů našeho státu. Ačkoliv byla řada českých a československých symbolů v průběhu času opakovaně zneužita, nepozbyly svoji hodnotu a stále jde o symboly, které našim předkům umožnily demonstrovat vztah k vlasti, k hodnotám svobody a demokracie. Součástí výstavy byla i klenotnice s nejvyššími státními vyznamenáními za uplynulých sto let a také s unikátními archiváliemi vážícími se k přelomovým okamžikům našich novodobých dějin. Tato část výstavy se pravidelně obměňovala a občanům nabídla příležitost k opakované návštěvě. Mezi významné exponáty patřila kolekce dekorací Řádu Bílého lva včetně nerealizovaných návrhů, nepřijaté návrhy státní symboliky z let 1918, 1919 i 1993, originály všech ústav Československé a České republiky nebo sako, které měl na sobě Jan Kubiš v okamžiku atentátu na Reinharda Heydricha či dopisy Milady Horákové z komunistického žaláře.
Návrh výtvarně prostorového řešení výstavy Doteky státnosti architektky Silvie Bednaříkové z ateliéru SGL Projekt a architekta Jiřího Javůrka vycházel z tvaru československé a české státní vlajky. Rozlehlý prostor Jízdárny Pražského hradu byl rozdělen do osmi hlavních tematických částí a odděleného prostoru klenotnice. Záštitu poskytl výstavě i celému projektu Založeno 1918 prezident republiky Miloš Zeman. Z jeho rozhodnutí byly výstavy Doteky státnosti, Stráž na Hradě pražském a Tož to kupte! přístupné od 12. 9. 2018 zdarma. Doteky státnosti si prohlédlo na 43.000 návštěvníků a výstava byla ve své době nejnavštěvovanější v České republice.
Poslední výstava projektu Založeno 1918 se věnovala 100. výročí Hradní stráže. Pod názvem Stráž na Hradě pražském byla přístupná od 28. června do 31. října v Tereziánském křídle Starého královského paláce. Se vznikem Československé republiky je spojeno i založení Hradní stráže. Prostřednictvím stovky fotografií a řady trojrozměrných exponátů se návštěvníci seznámili s bohatou staletou historií útvaru střežícího sídla prezidenta republiky - Pražský hrad a Zámek Lány. Nikoliv náhodou byla tato výstava zahájena v době konání XVI. všesokolského sletu. Právě sokolové totiž vytvořili v říjnu 1918 první jednotku Hradní stráže.
1918, sbírka VHÚ, inv. č. XIV 1454, bavlněné plátno, 380 x 600 mm
Český výtvarník Vojtěch Preissig vytvořil za svého pobytu ve Spojených státech v letech 1917 a 1918 sérii propagačních plakátů a tisků pro československé legie ve Francii. Na některých variantách se objevuje i Preissigova (Štefánikova) vlajka se čtyřmi hvězdami, užívaná krajanskou komunitou Čechů a Slováků v Americe. Spolu s M. R. Štefánikem vytvořil Preissig vlajku se čtyřmi hvězdami symbolizujícími Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko, a pruhy, obdobně jako je tomu u vlajky Spojených států. Tato vlajka byla používána zahraničním odbojem a v roce 1919 se o ní uvažovalo dokonce jako o státní vlajce. Z množství návrhů na nový státní symbol byla nakonec vybrána jiná varianta s modrým klínem navržená v květnu 1919 úředníkem Archivu ministerstva vnitra Jaroslavem Kursou.
Vojtěch Preissig (31. 7. 1873 – 11. 6. 1944) byl český grafik, malíř a ilustrátor. Účastník protirakouského a protinacistického odboje. Během 1. světové války byl činný v československém zahraničním odboji, od roku 1917 pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku. Pro zahraniční akci vytvořil působivou vizuální propagační kampaň ve formě plakátů a pohlednic. Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii. Po vstupu Spojených států do 1. světové války se podílel i na propagační kampani americké armády. Po vzniku samostatného státu vytvořil v roce 1919 Preissig soubor návrhů na novou československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl přijat. Ve 20. a 30. letech se věnoval volné tvorbě a knižní grafice. V reakci na okupaci a vznik Protektorátu Čechy a Morava se aktivně zapojil do ilegální odbojové činnosti. Společně se svojí dcerou Irenou “Inkou” Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem, následně vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře v Dachau.
1940, sbírka VHÚ, 1100 x 620 mm
Před odjezdem prvního transportu čs. vojáků z Velké Británie do Francie na jaře roku 1940 předala v Londýně na Belgrave Square manželka druhého československého prezidenta paní Hana Benešová prapor se státní vlajkou kapitánu Richardu Pollakovi. Heslo na praporu „Myslete na chorál“ bylo použito z básně Františka Halase Praze a vztahovalo se ke Svatováclavskému chorálu v době ohrožení Československa v roce 1938.
F. Halas: Praze (Torzo naděje)
Malověrní Čas kostižerný
jí jenom krásu dal
a z polí stenných křik iluminoval
kamenné texty portálů a zdí
Tak bude vždy
Malověrní
Tak bude vždy
Za vraty našich řek
zní tvrdá kopyta
za vraty našich řek
kopyty rozryta
je zem
a strašní jezdci Zjevení
mávají praporem
Je lehké listí vavřínů
a těžký padlých stín
Já vím Já vím
Jenom ne strach Jen žádný strach
takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach
co my tu zahrajem
až přijde čas až přijde čas
Kůň bronzový kůň Václavův
se včera v noci třás
a kníže kopí potěžkal
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál
Líc i rub praporu je stejný. List je tvořen dvěma stejně širokými vodorovnými pruhy, nahoře bílým, dole červeným, s modrým žerďovým klínem sahajícím do poloviny délky praporu. V žerďové části v modrém klínu je pod sebou zlatě vyšito sedm symbolických lipových lístků s plody vzájemně spojených přerušovanou linkou. V dolním vlajícím rohu červeného pruhu na líci je zlatě vyšito datum: „8. 5. 1940“. Na rubové straně je v červeném pruhu zlatě vyšit nápis „Myslete na chorál“.
