Státními barvami České republiky jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí. Česká trikolora je univerzálním a srozumitelným symbolem, který najde široké uplatnění i v běžném životě. Státní barvy užíváme zejména k dekorativním účelům, třeba v architektuře nebo na stuhách věnců. Bílo-červené jsou i hraniční kameny České republiky. Ve vypjatých historických chvílích je trikolora oblíbeným vyjádření sounáležitosti s národem, státem nebo hodnotami demokracie a svobody.
Stužky ve státních barvách nosili lidé na oblečení během březnové okupace Československa v roce 1939, slavili jimi osvobození po válečných útrapách v roce 1945, vyjadřovali nesouhlas s okupací v roce 1968, objevily se také v listopadových dnech roku 1989 a staly se jedním ze symbolů přechodu Československa k demokracii.
Oficiální české barvy nacházejí uplatnění i na stuhách státních vyznamenání České republiky. Původní bílá a červená barva přísluší Řádu Bílého lva, zřízenému 7. prosince 1922, který byl inspirován Českým šlechtickým křížem rakouského císaře Františka I. z roku 1814. Spojení těchto barev s řádem přetrvalo přes několik úprav jeho podoby až do té současné z roku 1994. Bílá, červená a modrá se vážou k mladšímu Řádu Tomáše Garrigua Masaryka z 2. října 1990, i jeho současná varianta z roku 1994 tyto barvy užívá. Česká trikolora je také součástí náprsní průvlečné stuhy Medaile Za hrdinství.
Podle pravidel heraldiky se oficiální barvy odvozují od znaku tak, že nejvýznamnější z nich odpovídá barvě erbovního znamení a druhá barvě štítu, přičemž žlutá nahrazuje zlatou a bílá stříbrnou barvu. V českém případě šlo od roku 1253 o bílou a červenou barvu (stříbrný český lev na červeném poli). V 15. století se tyto barvy prosadily na bílo-červených šňůrách připevňujících pečeť k listinám vydaným z moci českého krále.
Československá republika v roce 1918 převzala barvy bílou a červenou, ale v praxi, např. při označování státního majetku a svrchovanosti na hranicích barevnými pruhy, vadilo, že stejné barvy mají sousední Rakousko i Polsko. Řešení přineslo připojení třetí barvy, jednoznačně akceptované modré. Ta spolu s tradiční dvojicí vytvářela tzv. slovanskou trikoloru, zakazovanou rakouskými úřady během první světové války. Stejné barvy charakterizovaly i vlajky nejdůležitějších spojenců, Francie, Velké Británie, USA a předbolševického Ruska. Modrou navíc obsahovaly zemské znaky Moravy, Slovenska i Podkarpatské Rusi. Nové státní barvy právně zakotvila 29. února 1920 ústava. Na poslední chvíli se tehdy pozměňovacím návrhem skupiny poslanců upravilo jejich pořadí na bílá-červená-modrá, aby nedošlo k rozdělení původní dvojice. V této podobě užívají státní barvy i občané České republiky.
28. října 2018
Oslavy 100 let od vzniku samostatné republiky probíhaly na Pražském hradě v průběhu celého roku 2018. Vyvrcholily tradičním ceremoniálem ve Vladislavském sále dne 28. října, kdy prezident republiky propůjčil a udělil státní vyznamenání České republiky zasloužilým osobnostem. Společnou československou státnost připomněl úvod slavnostního večera. Důstojník Hradní stráže přinesl do sálu originální šavli jednoho ze zakladatelů republiky – generála Milana Rastislava Štefánika. I. nádvoří Pražského hradu, kterým do sídla hlavy státu vstupovali čestní hosté, bylo u příležitosti státního svátku a oslav 100. výročí vzniku samostatného československého státu až do časných ranních hodin slavnostně nasvíceno ve státních barvách.
Ruskou důstojnickou šašku generála Štefánika zapůjčil na Pražský hrad ze svých sbírek Vojenský historický ústav Praha. Jde o darovací exemplář ruské šavle, tzv. šašky, pro důstojníky kozáků, kterou Štefánik obdržel od československých legionářů za svého pobytu v Rusku. Šaška byla po generálově smrti předána do sbírek nově vzniklého Památníku odboje. Po nacistické okupaci byla spolu s dalšími památkami na československé legionáře ukryta a šťastně unikla zničení. Čepel šašky je zakřivená, jednosečná, s oboustranným výbrusem a středovým hrotem. Po obou stranách je bohatě zdobena leptanými ornamenty a nápisy. Na vnitřní straně je leptán nápis „Prvému českému ministru národní obrany Generálu Štefánikovi“, na vnější straně vojenské trofeje, rostlinný ornament, postava jezdce na koni a nápis „technické oddělení československých vojsk Jekatěrinburk v prosinci 1918“. Celokovový jílec je ze zlacené mosazi. Dřevěná pochva je potažena kůží. Na vnitřní straně horního kování čteme rytý nápis „SVÉMU DRAHÉMU MINISTRU ČESKOSLOVENSKÉ VOJSKO NA RUSI. URAL SIBIŘ VÁNOCE 1918“
2010, soukromá sbírka, bronz, 42 mm, šířka stuhy 38 mm
Kříž uděluje ministr obrany jako jedno z tzv. resortních vyznamenání vojákům v činné službě. Může kříž udělit také občanským zaměstnancům. Důvody k udělení ocenění jsou statečnost, odvaha, úspěšné velení v boji, zásluhy při úspěšném plnění bojových akcí, vzorné řízení vojsk a vynikající plnění služebních či pracovních povinností, dále vzorná reprezentace armády a další významné zásluhy o resort obrany a jeho rozvoj. Vyznamenání může být uděleno také dalším občanům České republiky i cizím státním příslušníkům za významnou spolupráci s resortem obrany, za úsilí vynaložené na zajišťování bojeschopnosti a připravenosti Armády České republiky a za splnění rozličných úkolů ve prospěch Armády České republiky.
Klenot vyznamenání 3. stupně je ražený z bronzu ve tvaru tzv. dělového (rovného) kříže. Stuha je zelená s českou trikolorou, mírně odsazenou od okrajů. Stužka na stejnokroj s bronzovou miniaturou kříže je vyvedena v šíři a barvách stuhy. Avers: v kruhovém středovém medailonu se nachází levý profil hlavy českého lva. Jednotlivá ramena kříže vyplňuje vždy jeden lipový lístek. Revers: v kruhovém středovém medailonu je situován znak Ministerstva obrany České republiky (dělený španělský štít, v jehož horním poli se nachází horní polovina dvouocasého korunovaného lva a ve spodním poli dva zkřížené meče čepelemi vzhůru), jednotlivá ramena kříže pak vyplňuje vždy jeden lipový lístek. Lístky jsou tvarově shodné s lístky na aversu, jsou však o něco menší.
1989, sbírky VHÚ, pastelky a papír
Násilné potlačení studentských demonstrací v Praze 17. 11. 1989 vyvolalo v následujících dnech vlnu protestních akcí proti totalitnímu režimu v mnoha dalších městech na území tehdejšího Československa. V pondělí 20. listopadu vystoupilo veřejně proti komunistické vládě kolem 40.000 lidí také v Brně. Podobně jako v Praze založili iniciátoři demonstrací Občanské fórum jako společenskou platformu nezávislých hnutí vzniklých bezprostředně po 17. listopadu.
Prezentovaný leták byl vyvěšen na budově v tehdejší Leninově (dnes Kounicově) ulici v centru moravské metropole v období mezi 17. a 30. listopadem 1989. Na obyčejné čtvrtky papíru zde studenti brněnské univerzity napsali tužkami nebo pastelkami jednoduchá hesla reagující na aktuální politické události. Texty jsou bezprostředním dokladem dramatičnosti doby vzniku. Autoři příznačně použili barvy české trikolory. Stužky s národními barvami se také staly jedním ze symbolů tzv. sametové revoluce.
Sametovou revolucí nazýváme období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a k návratu demokracie. Vyjma událostí ze 17. listopadu, kdy byli demonstranti v Praze na Národní třídě brutálně napadeni jednotkami Veřejné bezpečnosti, nebyla revoluce provázena násilím. Není zřejmé, kdo poprvé užil název sametová revoluce. Podle svědectví Petra Pitharta mohlo jít o zahraniční novináře. Termín se začal používat jako synonymum pro revoluce, u kterých je moc získána bez násilí.
