Řád Bílého lva je nejvyšším státním vyznamenáním České republiky. Je téměř stejně starý, jako tradice naší moderní republikánské státnosti. V roce 2022 jsme oslavili 100. výročí od založení řádu. Ve své současné podobě byl zřízen zákonem č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republiky. Pokračuje v tradici řádu demokratického státu, jež byl založen v roce 1922 pod názvem Československý řád Bílého lva.
Řád Bílého lva má dvě skupiny - občanskou a vojenskou. Dále se v souladu s evropskou řádovou tradicí dělí do pěti tříd, z nichž I. třída je nejvyšší. Nejvyšší formou vyznamenání je řádový řetěz, tzv. kolana. Řádový řetěz může být udělen jen hlavám států a vždy se pojí s I. třídou řádu.
Řád Bílého lva propůjčuje prezident republiky občanům České republiky za zvláště vynikající zásluhy o stát, zejména v oblasti politiky, správy státu, rozvoje hospodářství, vědy, techniky, kultury, umění, školství, za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu, za vynikající velitelskou a bojovou činnost, za vědeckou a odbornou práci vojenského a branného charakteru a za významné proslavení vlasti v zahraničí. Insignie nižší třídy řádu se při propůjčení vyšší třídy řádu vrací Kanceláři prezidenta republiky.
Řád Bílého lva uděluje prezident republiky těm, kteří nejsou občany České republiky, za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.
Všechna předaná vyznamenání jsou řádně evidována v Řádových knihách (matrikách). Nositeli řádu se předává číslovaná řádová insignie s číslovanou listinou. Matriční čísla se umísťují na rub závěsu řádového odznaku, na rub závěsného článku řetězu, na horní okraj čočky, na rub hvězdy.
Jestliže je řád propůjčen občanovi České republiky in memoriam, převezmou pozůstalí listinu o propůjčení vyznamenání. Jestliže se řád uděluje tomu, kdo není občanem České republiky in memoriam, převezmou pozůstalí insignii vyznamenání a listinu o udělení vyznamenání.
Po úmrtí nositele řádu, který byl občanem České republiky, se číslovaná insignie řádu vrací Kanceláři prezidenta republiky. Po úmrtí nositele řádu, který nebyl občanem České republiky, zůstávají insignie vyznamenání a listiny o udělení vyznamenání pozůstalým. Není-li pozůstalých, vracejí se Kanceláři prezidenta republiky.
Věci Řádu Bílého lva spravuje Kancelář prezidenta republiky. Vede Řádové knihy, zadává do výroby řádové insignie, vyrábí listiny – diplomy o propůjčení nebo udělení řádu a předkládá je k podpisu prezidentu republiky, aby je následně opatřila suchou státní pečetí České republiky. Na Pražském hradě jsou také ve zvláštních trezorových skříních uchovány insignie Řádu Bílého lva čekající na rozhodnutí prezidenta republiky.
Do konce 90. let 20. století spravoval Odbor protokolu KPR nejen sklad aktuálních státních vyznamenání, ale také rozsáhlou sbírku československých řádů a medailí, včetně souboru insignií Československého řádu Bílého lva. Řádový referát využíval důstojné prostory ve 3. patře Nového paláce nad prezidentskou (Kulatou) jídelnou a Oktogonem. Dnes je zde pracoviště informatiků a torzo kdysi zajímavé sbírky je deponováno v Archivu Kanceláře prezidenta republiky. Řada insignií byla prodána nebo převedena jiným institucím.
Kancelář prezidenta republiky se pokusila v letech 2019 až 2022 uspořádat dostupné archivní informace o vzniku a vývoji řádu a ve spolupráci se soukromými sběrateli i řadou státních institucí shromáždit soubor unikátních předmětů z historie řádu. Výsledkem byla expozice Muzea Řádu Bílého lva, včetně Řádového kabinetu věnovaného výhradně 100 letům našeho nejvyššího státního vyznamenání. Muzeum otevřel veřejnosti prezident republiky v roce 2022 v reprezentačním patře Nového paláce Pražského hradu. Naplnil tak po mnoha desítkách let přání a návrh jednoho z tvůrců řádu a jeho prvního sekretáře Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského.
Muzeum Řádu Bílého lva na Pražském hradě bylo uzavřeno v březnu 2023 a později došlo k jeho likvidaci. Reprezentační prostory, kde bylo muzeum umístěno, jsou dnes veřejnosti nepřístupné a využívá je Odbor bezpečnostní KPR.
Vznik řádu se pojí s prvními lety samostatné Československé republiky. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku demokratické republiky bylo nejprve zrušeno šlechtictví spolu s veškerými řády a tituly, s výjimkami titulů doktorských, inženýrských apod. (zákon č. 61/1918 Sb.). Potřeby nového státu, zejména v oblasti mezinárodních vztahů a vojenství, si však vynutily vytvoření nových záslužných řádů a vyznamenání. Ty měly plně odpovídat duchu Československé republiky a vycházet z jejích hodnot. Dne 10. dubna 1920 schválilo Národní shromáždění zákon č. 243/1920 Sb., který nejen vyjmul z účinnosti zákona č. 61/1918 Sb. vyznamenání zavedená na paměť boje o svobodu československého národa, ale umožnil též nařízením vlády a se souhlasem prezidenta republiky zřízení nových státních vyznamenání pro vojíny za statečnost před nepřítelem nebo pro cizince za zásluhy o československý stát.
Československý řád Bílého lva byl spolu s Československou medailí Bílého lva zřízen se souhlasem prezidenta T. G. Masaryka vládním nařízením ze dne 7. prosince 1922. Po vzoru francouzského Řádu čestné legie byl řád koncipován v pěti třídách, s meči pro zásluhy vojenské a s palmovými ratolestmi pro zásluhy občanské. V Archivu KPR je uchována bohatá dokumentace J. S. Gutha-Jarkovského, který se jako ceremoniář prezidenta Masaryka podílel na koncipování řádu. Tvorbě struktury vyznamenání předcházelo studium řádové tradice v jiných zemích, včetně podoby insignií nebo jejich názvů. Klenot československé dekorace získal po francouzském vzoru formu pětiramenné hvězdice. Tradiční motiv kříže se nezdál být vhodný a hvězdice byla považována za republikánskou. Na líci hvězdice byl umístěn stříbrný český lev, na rubu monogram republiky ČSR, řádové heslo PRAVDA VÍTĚZÍ (objevující se i ve velkém státním znaku Československa) a znaky Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na klenotu i jeho závěsu jsou použity zlaté lístky českého národního stromu lípy. Stuha je v národních barvách, červený základ s bílými pruhy. Řádová hvězda příslušela I. a II. třídě řádu.
Československá medaile Bílého lva, jejíž připojení prosadila prezidentská kancelář, měla dva stupně, zlatý (zlacený) a stříbrný. V roce 1924 byla I. třída řádu doplněna o řádový řetěz určený zejména, nikoliv však výlučně pro hlavy států.
Po celou dobu první republiky zůstal Československý řád Bílého lva vyhrazen příslušníkům cizích států.
V době války naštěstí nedošlo ke zřízení protektorátní varianty řádu, proto mohl prezident Edvard Beneš začít v roce 1942 znovu udělovat Československý řád Bílého lva v londýnském exilu. Byla tak symbolicky podtržena i samotná kontinuita československé státnosti. V únoru 1945 zřídila exilová vláda s prezidentovým souhlasem Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“ ve formě samostatných hvězd I. a II. stupně, kříže a zlaté a stříbrné medaile. Tuto variantu řádu mohli poprvé obdržet i českoslovenští občané. Formu samostatných hvězd jako insignií jednotlivých tříd řádu jinak známe především ze sovětské tradice.
Ke změně podoby Československého řádu Bílého lva a ke snížení počtu tříd došlo v 60. letech v souvislosti se změnou státní symboliky. Základní forma insignií zůstala, ale byla upravena podoba lva a z rubu klenotu zmizely znaky zemí republiky (paradoxně až do 60. let zde byla zastoupena nejvýchodnější součást Československé republiky – Podkarpatská Rus, oddělená od státu na nátlak Sovětského svazu v červnu 1945). Významně byl komunistickým režimem po roce 1948 ovlivněn obsah řádu představovaný především jeho nositeli. Naštěstí se elegantní forma vyznamenání pevně ukotvená v západní evropské tradici příliš nehodila pro dekorování činovníků bratrských zemí východního bloku. Doba nesvobody tak sice přinesla významnou devalvaci československých státních vyznamenání v jejich počtu, obsahu i podobě, tradiční řád s českým lvem toho však byl do značné míry ušetřen.
Po roce 1989 proběhla další významná změna. Dne 3. 5. 1990 použil prezident Václav Havel ještě socialistickou variantu řádu k vyznamenání Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové – Škvorecké. Následně podle návrhu Karola Lacka vznikla nová varianta nejvyššího státního vyznamenání České a Slovenské Federativní Republiky, určeného cizím státním příslušníkům, kterou v jediném exempláři, a to III. třídě, vyrobila mincovna v Kremnici. Vyznamenání obdržel v roce 1992 profesor Skilling. Bohužel, federální varianta nerespektovala tradiční podobu řádu. S nástupem demokracie byl však významně rehabilitován jeho obsah.
Po vzniku samostatné České republiky proběhla v roce 1994 výtvarná soutěž na podobu Řádu Bílého lva, nově určeného jak českým občanům, tak cizincům. Vítězný návrh Michala Vitanovského je mimořádně zdařilý. Výborně navazuje na prvorepublikovou tradici, zároveň nejde o kopii a autorův umělecký vklad se projevuje v upravené formě a v nově pojatém řetězu. Kvalitní řemeslné provedení a ušlechtilé materiály podtrhují mimořádnost dekorace.
Řádovým odznakem Řádu Bílého lva je granátově červeně smaltovaná pětidílná hvězdice. Díly hvězdice jsou navzájem spojeny lipovými lístky se stonky směřujícími ke středu hvězdice. Na středovém medailonu hvězdice je na líci korunovaný, dvouocasý, stříbrný lev přesahující do jednotlivých dílů. Na rubu je na střed hvězdice položen medailon, v jehož terči je velký státní znak České republiky a ve zvýšeném zlatém mezikruží modrý opis "PRAVDA VÍTĚZÍ" dole oddělený modrým lipovým lístkem. Na prostřední nejvyšší díl je pohyblivě přichycen převýšený závěs v podobě oválného lipového věnce překříženého u skupiny občanské palmovými listy, u skupiny vojenské zkříženými meči hroty vzhůru. Znak, závěs, mezikruží, rámování hvězdice a lipové lístky jsou ze zlaceného stříbra.
Řádový řetěz se skládá z dvaceti článků spojených na obvodě vždy dvěma řetízky. Středový závěsný článek na klenot tvoří bíle smaltovaný monogram "ČR". Další články tvoří stříbrní lvi s opisem "PRAVDA VÍTĚZÍ". Rozměry závěsného článku jsou 40×30 mm, řetěz je ze silně zlaceného stříbra, síla článků je 2 mm.
Insignie I. třídy řádu tvoří klenot na velkostuze nošené od pravého ramene k levému boku a hvězda nošená na levé straně hrudi. Klenot tvoří řádový odznak o průměru 68 mm, lipový věnec závěsu má rozměry 35×25 mm. Velkostuha je 100 mm širo-ká červeno-bílo-červeno-bílo-červená v poměru 5:15:60:15:5, v místě překřížení je našita kokarda překrývající kotvu k zavěšení klenotu. Červená barva všech stuh má šarlatový odstín. Hvězda je osmicípá, stříbrná, paprsková, lesklá o průměru 90 mm, na střed je položen granátově červený medailon, v jehož terči je plastický korunovaný, dvouocasý, stříbrný lev a v mezikruží stříbrný opis "PRAVDA VÍTĚZÍ", oddělený dole stříbrným lipovým lístkem. Na rubu hvězdy je v čočce velký státní znak České republiky.
Insignie II. třídy tvoří řádový odznak na náhrdelní stuze a menší hvězda nošená na pravé straně hrudi. Řádový odznak má průměr 62 mm, závěs má rozměry 30×20 mm a je doplněn svislou granátově smaltovanou závěsnou lichoběžníkovou sponou o rozměrech 35×8×4 mm. Náhrdelní stuha je 45 mm široká červeno-bílo-červeno-bílo-červená v poměru 3:7:25:7:3. Hvězda je stejná jako u I. třídy, ale o průměru 70 mm. Na rubu hvězdy je na čočce velký státní znak České republiky.
Insignie III. třídy řádu je stejná jako u II. třídy, ale bez hvězdy.
Insignie IV. třídy tvoří řádový odznak o průměru 45 mm, závěs je o rozměrech 20×15 mm. Odznak je zavěšen na náprsní průvlečné stuze široké 38 mm s rozetou o průměru 20 mm, stuha je červeno-bílo-červeno-bílo-červená v poměru 2:6:22:6:2. Insignie se nosí na levé straně prsou.
Insignie V. třídy řádu je kromě smaltovaných částí ze stříbra a náprsní průvlečná stuha je bez rozety. Jinak je stejná jako insignie IV. třídy a nosí se na levé straně prsou.
Insignie Řádu Bílého lva je oprávněn nosit pouze vyznamenaný. Podle zákona, jehož ustanovení je závazné pro české občany a měli by se jím řídit také cizinci pobývající na území České republiky, se nosí před všemi ostatními řády a medailemi. V pořadí nošení je Řád Bílého lva následován Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, československými řády, zahraničními řády v pořadí podle tříd a pořadí, v jakém byly uděleny, Medailí Za hrdinství, Medailí Za zásluhy, československými kříži, medailemi a dalšími dekoracemi, zahraničními kříži, medailemi a dalšími dekoracemi podle stupňů a pořadí, v jakém byly uděleny. Dále mohou následovat resortní vyznamenání a pamětní medaile.
Užívání českých státních vyznamenání, zejména in natura, tedy v základní formě, jak jsou vyznamenání předána prezidentem republiky, je trochu komplikované. Především řády dodržují tradiční formu, která není vhodná pro běžný občanský oděv. Výhodu mají osoby nosící uniformu. Ty mohou při slavnostních příležitostech a na slavnostní verzi uniformy nosit řádové insignie in natura, vždy nejvyšší propůjčené nebo udělené třídy. Pokud se při méně slavnostních příležitostech na stejnokrojích nenosí řádové insignie in natura, nahrazují se stužkami o rozměru 38×10 mm doplněnými podle tříd: I. třída stříbrná miniatura lva se dvěma lipovými lístky, II. třída stříbrná miniatura lva, III. třída rozeta se zlatou dracounovou podložkou, IV. třída rozeta, V. třída pouze stužka. Stužky řádu všech tříd se nosí na levé straně prsou.
Civilní osoby mají situaci složitější. Tradičně se řádové insignie in natura nosí na fraku. Tento typ společenského oděvu se v České republice již nepoužívá. Zároveň náš právní řád nezná možnost nosit řádové insignie ve zmenšené podobě, například na smokingu. V některých případech proto došlo k užití pouze části řádové dekorace (prezident Václav Havel, který při státní večeři s britskou královnou Alžbětou II. v roce 1996 užil pouze hvězdy Řádu lázně) nebo byla tradice i dikce zákona pominuta (prezident Václav Klaus v roce 2010 dekoroval polského prezidenta Lecha Kaczyńského řádovým řetězem na občanský oděv). Česká státní vyznamenání také neznají variantu zohledňující formu ženských slavnostních šatů. Tato situace není ideální, znevýhodňuje ženy a civilní osoby a do budoucna si žádá změnu. Podle zákona se na občanském oděvu nosí v knoflíkové dírce levé klopy diferencované rozety podle tříd, a to: I. třída se lvem a dracounovou zlatou podložkou, II. třída se lvem a stříbrnou dracounovou podložkou, III. třída se zlatou dracounovou podložkou, IV. třída se stříbrnou podložkou, V. třída bez podložky. Rozety mají průměr 8 mm, podložky rozměr 16×6 mm.