Řád TGM je v pořadí druhé nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Ukazuje, jaký důraz klade naše země na hodnoty, na nichž stavíme naši moderní státnost. Prezident republiky řád propůjčuje českým občanům a uděluje cizincům, kteří se vynikajícím způsobem zasloužili o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Řád Tomáše Garrigua Masaryka má pět tříd, z nichž I. třída je nejvyšší. Řádový řetěz nebyl zřízen.
Všechna předaná vyznamenání jsou evidována v Řádových knihách (matrikách). Nositeli řádu se předává číslovaná řádová insignie s číslovanou listinou. Matriční čísla se umísťují na rub závěsu řádového odznaku, na rub závěsného článku řetězu, na horní okraj čočky, na rub hvězdy.
Jestliže je řád propůjčen občanovi České republiky in memoriam, převezmou pozůstalí listinu o propůjčení vyznamenání. Jestliže se řád uděluje tomu, kdo není občanem České republiky in memoriam, převezmou pozůstalí insignii vyznamenání a listinu o udělení vyznamenání.
T. G. Masaryk v doprovodu A. Švehly po prezidentské inauguraci v roce 1927
Po úmrtí nositele řádu, který byl občanem České republiky, se číslovaná insignie řádu vrací Kanceláři prezidenta republiky. Po úmrtí nositele řádu, který nebyl občanem České republiky, zůstávají insignie vyznamenání a listiny o udělení vyznamenání pozůstalým. Není-li pozůstalých, vracejí se Kanceláři prezidenta republiky.
Stejně jako věci Řádu Bílého lva spravuje i věci Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Kancelář prezidenta republiky.
„Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“
Ze zákona o zásluhách T. G. Masaryka, který byl přijat československým parlamentem v roce 1930 u příležitosti prezidentových 80. narozenin.
Druhé nejvyšší české státní vyznamenání je spojeno s osobou prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Spolu s Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem patří k tvůrcům samostatného československého státu, jeho činnost za první světové války a po vzniku republiky je dostatečně známá. Jako filosof, sociolog a pedagog však mnohokrát prokázal věrnost ideálům, jež hlásal, dávno před zápasem o vznik republiky. Nebál se jít proti hlasu většiny, včetně soudobých elit. Když v 80. letech 19. století propukl spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, požadoval vědecké prozkoumání jejich původu. Významná část vlastenců v čele s “Otcem národa” Františkem Palackým považovala rukopisy za mimořádně významné památky počátků české literatury z 9. až 14. století, Masaryk se s tím však nespokojil a dával přednost nalezení pravdy před ziskem politických bodů nebo svým osobním pohodlím. Následně došlo v rámci společenských věd ke konsensu, že rukopisy jsou padělky vytvořené až v 19. století. Od roku 1893 se tento závěr vyučuje i ve školách, ačkoliv přírodovědné výzkumy zatím nepravost rukopisů bezezbytku nepotvrdily.
V českém prostředí, jež se často vyznačovalo silným nacionalismem a nedostatkem nadhledu, si Masaryk vytvořil řadu nepřátel. Kritizoval omezený rozhled a zájmy domácích politických i kulturních kruhů. Mezi jeho odpůrce patřili například Jan Neruda nebo Eliška Krásnohorská. Prosazoval přísně vědecký přístup a rázně kritizoval romantické vlastenčení. Představitele katolické církve pobouřil kritikou církevního centralismu a dogmatu o papežské neomylnosti. Stavěl se proti antisemitismu.
Masarykovy odpůrce vyvažovala řada oddaných přátel a studentů, kteří oceňovali jeho vzdělání, rozhled a osobní integritu. Tu prokázal také na konci 90. let 19. století v době tzv. Hilsneriády, kterou provázely ostré projevy antisemitismu v české společnosti. T. G. Masarykovi nešlo ani tak o osobu samotného Leopolda Hilsnera obviněného z rituální vraždy české dívky, ale zásadně se mu příčilo odsouzení přes nedostatek důkazů a prosazování pověr a předsudků. Zasadil o obnovení Hilsnerova procesu, čímž si vysloužil nenávist široké veřejnosti. Uvažoval dokonce o nuceném odchodu ze země. Řídil se však svým svědomím a podobně jako při bojích o pravost rukopisů dal přednost hledání pravdy. Tento Masarykův životní postoj, spojený s velkou dávkou osobní odvahy, je spolu s jeho státotvornými snahami součástí odkazu jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin.
Předchůdcem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka České republiky byl stejnojmenný řád z doby České a Slovenské Federativní Republiky. Zákonem ze dne 2. 10. 1990 byl zřízen jako nejvyšší vyznamenání Řád Bílého lva pro občany jiných států, kteří se významně zasloužili o ČSFR. Dále Řád Tomáše Garrigue Masaryka jako vyznamenání osob, které se vynikajícím způsobem zasloužily o demokracii a lidská práva. Následoval Řád Milana Rastislava Štefánika jako vyznamenání osob, které se vynikajícím způsobem zasloužily o obranu a bezpečnost ČSFR, v závěsu s Medailí Za hrdinství a Medailí Za zásluhy. V letech 1990 až 1992 tak byly Řád Tomáše Garrigua Masaryka a Řád Milana Rastislava Štefánika nejvyššími vyznamenáními, která mohl obdržet občan našeho federálního státu. Insignie obou řádů vyráběla mincovna v Kremnici.
Masarykův salonek byl součástí Muzea Řádu Bílého lva na Pražském hradě, busta prezidenta T. G. Masaryka, portrét kancléře Přemysla Šámala, vpravo insignie vyznamenání ČSFR - Řádu T. G. Masaryka a M. R. Štefánika.
Po vzniku samostatné České republiky zvítězil ve výtvarné soutěži o podobu českého Řádu TGM akademický sochař Vladimír Opplt, držitel druhého místa v soutěži o novou podobu Řádu Bílého lva. Stejně jako u našeho nejvyššího vyznamenání zvítězil mimořádně kvalitní a důstojný návrh. Oba české řády se právem řadí k nejkrásnějším dekoracím ve světovém měřítku.
Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy
Řádovým odznakem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka je modře smaltovaná hvězdice. Na střed hvězdice je položen medailon s plastickým portrétem prezidenta T. G. Masaryka. Na rubu hvězdice je na střed položen medailon, v jehož terči je velký státní znak České republiky a v bílém mezikruží řádové heslo "VĚRNI ZŮSTANEME" a lipový lístek. Na prostřední nejvyšší díl je přichycen převýšený závěs v podobě mírně oválného lipového věnce. Portrét, znak, závěs, heslo a rámování hvězdice jsou ze zlaceného stříbra.
Insignie I. třídy řádu tvoří klenot na velkostuze nošené od pravého ramene k levému boku a hvězda nošená na levé straně hrudi. Klenot tvoří řádový odznak o průměru 68 mm, lipový věnec závěsu má rozměry 35×25 mm. Velkostuha je 100 mm široká, červeno-bílo-modro-bílo-červená v poměru 5:40:10:40:5. Hvězda je osmicípá, stříbrná, paprsková o průměru 90 mm, na střed je položen medailon s portrétem T. G. Masaryka a s bílým mezikružím s heslem "VĚRNI ZŮSTANEME" a lipovým lístkem. Rámování mezikruží, portrét, heslo a lipový lístek jsou ze zlaceného stříbra. Na rubu hvězdy je v čočce velký státní znak České republiky.
Insignie II. třídy řádu tvoří řádový odznak na náhrdelní stuze a menší hvězda nošená na pravé straně hrudi. Řádový odznak má průměr 62 mm, závěs má rozměr 30×20 mm a je doplněn svislou, modře smaltovanou, závěsnou sponou o rozměrech 30×4 mm. Náhrdelní stuha je 45 mm široká, červeno-bílo-modro-bílo-červená v poměru 2:18:5:18:2. Hvězda je čtyřcípá, stříbrná, paprsková o průměru 70 mm, na střed je položen medailon s portrétem T. G. Masaryka a s bílým mezikružím s heslem "VĚRNI ZŮSTANEME" a lipovým lístkem. Rámování mezikruží, portrét, heslo a lipový lístek jsou ze zlaceného stříbra. Na rubu hvězdy je v čočce velký státní znak České republiky.
Insignie III. třídy řádu je stejná jako u II. třídy, ale bez hvězdy.
Insignie IV. třídy řádu tvoří řádový odznak o průměru 45 mm, závěs je o rozměrech 20×15 mm. Odznak je zavěšen na náprsní průvlečné stuze široké 38 mm s rozetou o průměru 20 mm, stuha je červeno-bílo-modro-bílo-červená v poměru 2:15:4:15:2. Insignie se nosí na levé straně prsou.
Insignie V. třídy řádu je kromě smaltovaných částí ze stříbra a náprsní průvlečná stuha je bez rozety. Jinak je stejná jako insignie IV. třídy a nosí se na levé straně prsou.
Klenot I. třídy Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
Klenot I. třídy Řádu Tomáše Garrigua Masaryka, revers
Insignie Řádu Tomáše Garrigua Masaryka je oprávněn nosit pouze vyznamenaný. Podle zákona, jehož ustanovení je závazné pro české občany a měli by se jím řídit také cizinci pobývající na území České republiky, je Řád Bílého lva při nošení následován Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, československými řády, zahraničními řády v pořadí podle tříd a pořadí, v jakém byly uděleny, Medailí Za hrdinství, Medailí Za zásluhy, československými kříži, medailemi a dalšími dekoracemi, zahraničními kříži, medailemi a dalšími dekoracemi podle stupňů a pořadí, v jakém byly uděleny. Dále mohou následovat resortní vyznamenání a pamětní medaile.
O užívání Řádu TGM dále platí vše, co je řečeno o Řádu Bílého lva. Pokud se na stejnokrojích nenosí insignie Řádu Tomáše Garrigua Masaryka in natura, nahrazují se stužkami o rozměrech 38×10 mm doplněnými podle tříd: I. třída hvězda osmicípá, II. třída hvězda čtyřcípá, III. třída hvězdice, IV. třída rozeta, V. třída pouze stužka. Na občanském oděvu se nosí v knoflíkové dírce levé klopy rozeta diferencovaná dracounovou podložkou podle jednotlivých tříd, a to: I. třída zlatá široká (20×8 mm), II. třída zlatá úzká (16×5 mm), III. třída stříbrná široká (20×8 mm), IV. třída stříbrná úzká (16×5 mm), V. třída je bez podložky. Rozety mají průměr 10 mm.